V první řadě je důležité zdůraznit, že změnou systému není myšlena změna režimu. Pokusíme se to vysvětlit na příměru. Představme si, že „systém“ je jako automobil Trabant a „režim“ jako závody Formule 1. Je naprosto v pořádku a nesporné, že patříme do závodů F1 – tedy mezi demokratické země. Problém je, že už 35 let se těchto závodů účastníme v Trabantu – ve špatném systému – a s týmy a jezdci (politickými stranami a politiky), kteří nemají žádnou motivaci vůz vyměnit. Jsou štědře placeni za to, že se pouze vezou, a nic je nenutí vítězit – systém je totiž nastaven tak, aby jim tato pohodlná jízda stačila. Nikdo a nic je nenutí vyhrávat (tak si to zařídili).

Dokud se neobjeví tým (nebo týmy), který lidem představí skutečně výkonný závodní vůz – tedy kvalitní politický systém – budeme nadále jen diváky předem prohraných závodů. A přitom stále dokola uslyšíme od pilotů, kteří s Trabantem sotva dojíždějí do cíle, že „dělají, co mohou, tak proč jako diváci tak brbláme“.

Závažným problémem ale je, že mnoho lidí sice vnímá, že tyto závody nestojí za nic, ale neuvědomuje si, v čem přesně spočívá rozdíl mezi Trabantem a skutečným závodním vozem – tedy v čem se liší špatný politický systém od toho funkčnějšího demokratičtějšího. Není to ale vina občanů. Piloti a vedení týmů – tedy politici a vlády – nikdy neměli důvod kvalitu vozu (systému) kritizovat. Místo toho ukazují prstem všude kolem: na ostatní jezdce, palivo, pneumatiky, počasí, kombinézy… A tak se i veřejnost a média věnují těmto okrajovým tématům, zatímco otázka kvality samotného vozu zůstává stranou.

Ani novináři tento zásadní problém neotvírají – chybí o něj poptávka. A tak se celý systém uzavírá v začarovaném kruhu, ve kterém všichni řeší vše kromě podstaty problému – samotného systému, který je potřeba vyměnit, pokud se chceme někam posunout.